1. Včela medonosná je v současnosti chována na celém světě.       Poskytuje člověku med a další produkty – vosk, mateří kašičku, propolis,     jed a pyl. Za nejdůležitější se však považuje opylovací činnost. Bylo     zjištěno, že se podílí přímo i nepřímo jednou třetinou na zajišťování lidské     výživy – přičemž rozhodující je právě její opylovací činnost.

2.  Včela medonosná - zařazení včel v živočišné říši :

 3. Dobré opylení zvyšuje velikost a jakost sklizně u cizosprašných plodin,      ale  také zvyšuje sklizeň i u plodin samosprašných.

4. Věrnost druhu květu – včela létá na květy stejného druhu, a to do doby     až odkvete a nemůže již poskytovat potřebnou potravu. Touto vlastností     včely je docíleno kvalitního opylení jednotlivých druhů rostlin.

5. Včelstvo je složeno z pěti složek: včelího díla, plodu, matky, trubců a     dělnic.

6. Metamorfóza: včela medonosná se – jako většina hmyzu – vyvíjí ve třech stádiích: vajíčko, larva, kukla. Tzv. proměnou dokonalou vznikne     pak z kukly dospělec (imago).

7. Přehled období vývoje :

 8.      Nymfa – Tak se nazývá larva po svém vzpřímení, než se zapřede. Po zapředení larva znehybní a po šestém svlečení se změní v kuklu.

9.      Hluchá vajíčka – vývoje neschopná. Vajíčka zůstávají po třech dnech i ve dnech dalších bez proměny. Matka je vadná.

10. První 3 dny života dělnice čistí buňky, potom, až do 13. dne se věnuje krmení plodu. Krmí napřed staré, později mladší larvy, následuje čištění úlu, pěchování pylu v buňkách, dále invertuje nektar a medovici, produkuje vosk, staví plásty a tmelí. Ve stáří 18-20 dnů hlídá česno, pak se stává létavkou. Donáší do úlu nektar, medovici, pyl, vodu, propolis. Každá včela může vykonávat všechny činnosti a dovede se přizpůsobit okolnostem a potřebám včelstva.

11. Činnost včel je omezena, nesvítí-li slunce. Jakmile slunce zakryje mrak, zanechávají práce a houfně se vracejí domů. Ještě nápadnější je to před deštěm nebo bouřkou.

12. Včelí dělnice má  hmotnost asi 100 mg, měří 12 – 14 mm, z pastvy v době snůšky přináší najednou asi 40-70 mg nektaru nebo medovice, případně 15 mg pylu v pylových rouskách na zadních končetinách.

13. Matka měří 20 – 25 mm a její hmotnost je 180 – 260 mg.

14. Trubci mají větší a zavalitější tělo, 20 – 25 mm dlouhé, o hmotnosti 200 – 260 mg, kulovitou hlavu s velkýma očima, nemají žihadlo.

15. Mladušky jsou mladé dělnice které vykonávají všechny práce v úlu.

16. Létavky jsou starší včely které vykonávají práce mimo úl

17. Včel létavek je ve včelstvu pouze 1/3, úlových včel 2/3

18. Létavka musí navštívit přibližně 100 květů, aby vytvořila pylové rousky.

19. Aby si včela naplnila medný váček, musí navštívit asi 100 květů.

20. Létavka denně vykoná 7 – 16 letů, jež mohou trvat podle vzdálenosti a vydatnosti snůškového zdroje 7 – 80 minut.

21. Nektar, medovici, vodu přináší včela do úlu v medovém váčku. Naplněný má objem 50-60 mm³ o hmotnosti 40-70 mg.

22. Na zpracování obsahu jednoho medného váčku se podílí 10 až 12 mladých včel.

23. K vytvoření 1 kg medu musí včelstvo nanosit 3 litry nektaru.

24. Sběratelka pylu v době snůšky pylu vyletí 4 – 6 krát pro pyl a nasbírá pár rousek za 20 – 80 minut.

25. Dlouhověké zimní včely použily všechnu sílu na stavbu svého těla, a ne na kojení, proto mohou dosáhnout stáří 4 až 9 měsíců.

26. Krátkověké letní včely žijí 6-8 týdnů.

27. Většina včelích matek začne klást vajíčka po vylíhnutí do dvou týdnů.

28. Matka klade oplozená vajíčka, z nichž se líhnou dělnice, ale i neoplozená z kterých se líhnou trubci.

29. Semenný váček je orgán matky v kterém je uchováváno sperma trubců získané při páření. K samotnému oplození vajíček dochází až při kladení. Obsah váčku matce vydrží na celý život.

30. Ve včelstvu na vrcholu vývoje je obvykle jedna matka, několik set trubců a až 60 000 dělnic.

31. Včelí matka žije tři až pět let, dělnice, které se líhnou na jaře, jen asi šest týdnů a dělnice, které se líhnou po letním slunovratu, se dožívají asi devíti měsíců.

32. Trubci žijí 20-50 dnů. Záleží na tom jak jsou úspěšní při oplozování. Trubec po oplození matky umírá.

33. Včelí matka klade v květnu v době největšího rozvoje včelstva až 2 000 vajíček denně.

34. Ročně klade výkonná matka přes 200 000 vajíček. 

35. Na začátku dubna se každým dnem líhne asi 500 nových včel, koncem dubna více než 1 000.To znamená přírůstek 4 000 až 10 000 mladých včel za týden.

36. Osiří-li včelstvo a nemá-li již možnost si odchovat novou matku, vyvine se mnoho dělnic v kladoucí samičky – trubčice, které kladou jen neoplozená vajíčka a z nich se vyvíjejí trubci. Trubčice nemohou proto osiřelé včelstvo zachránit.

37. Hrboplod je trubčí plod v dělničích buňkách. Vzniká, jsou-li vyčerpány spermie ze semenného váčku matky a ta klade jen neoplozená vajíčka, ze kterých se vyvinou trubci. Při delší osiřelosti začnou klást neoplozená vajíčka i dělnice, tak zvané trubčice. Pojem hrboplod vznikl tím, že trubčí plod je větší a víčka na původně dělničích buňkách jsou vyklenutá.

38. Tichá výměna je výměna stárnoucí nebo nekvalitní matky včelstvem, umožňuje po určité období společné kladení staré i mladé matky.

39. Na konci včelího léta (červenec/srpen) dochází k vyhánění trubců. Trubci už nejsou trpěni ve včelstvu a jsou vytlačeni, případně vyhazováni z úlu.

40. Prvoroj je roj se starou matkou.

41. Poroj se formuje po prvoroji a je zřetelně slabší než předcházející. Vždy má neoplozenou matku.

42. Zpěvavý roj je takový, který vylétá jako prvoroj s neoplozenou matkou. Někdy se sled změní tak, že při nepříznivém počasí se prvoroj zdrží a poroj vylétá jako prvý s neoplozenou matkou.

43. Včely si odevzdávají informace prostřednictvím tanečků.

44. Kruhový taneček je součást dorozumívání včel. Oznamuje zdroj snůšky ve vzdálenosti asi 50 až 100 metrů od úlu.

45. Natřásavý (osmičkový) taneček je způsob dorozumívání ve včelstvu. Dělnice oznamuje zdroj snůšky ve vzdálenosti nad 100 metrů od úlu a směr k němu.

46. Rojové včely jsou méně útočné než včely úlové – jsou nasáté zásobami z úlu, který opustily.

47. Rojový chumáč je hrozen včel, který se seskupí kolem matky při vyrojení. Nejčastěji v koruně stromu.

48. S rojem opouští úl 50-90 % včel nasátým medem ( 30 000 včel ).

49. Kladoucí matka se neživí sama, ale pečují oni mladušky, které kolem ní tvoří 8-26 členný doprovod svitu.                                                      

50. V pátém až osmém dni po vylíhnutí matka vyletuje na snubní lety. Páří se postupně s 6-10 trubci ve výšce 10-30 m.

51. Pohlavní akt ke kterému dochází vysoko ve vzduchu, je pro trubce úkon sebevražedný. Spojení trvá jen několik vteřin, poté padá mrtev k zemi.

52. Trubčí shromaždiště jsou místa v přírodě, kde se slétávají trubci a matky. Zde pak probíhá páření. Shromaždiště jsou v jednotlivých letech na týchž místech.

53. V zimě včelstvo vytváří zimní chomáč. Díky těsnému vzájemnému kontaktu mezi jednotlivými včelami se zvyšuje výměna tepla mezi včelami a zároveň se snižují tepelné ztráty.

54. Běžná teplota ve včelstvu na plodu je 34,5 °C. V zimním chomáči na povrchu 7-11°C, uvnitř teplota stoupá na 25°C, resp.až na teplotu plodového hnízda.

55. Letící včela má kmitovou frekvenci křídel kolem 240-250 za sekundu (240-250 Hz), podrážděná včela při bodnutí 285 Hz, trubci vydávají tón s kmitočtem 207 Hz, nespářená matka 253 Hz, oplozená 226 Hz.

56. Za bezvětří dosahují včely rychlosti 29 km/h.

57. Letová aktivita včel začíná ojediněle při teplotě nad 6°C, hromadně pak při 10°C. Při 6°C včela křehne. Plnou pohyblivost má včela při 15°C.

58. Včela má dva páry křídel, větší přední a menší zadní. Při letu je přední a zadní křídlo spojeno háčky, tím je dosaženo vyššího výkonu.

59. Žihadlo mají jen matky a dělnice. Matkám slouží jako zbraň při souboji s jinou matkou, nebo včelou, hlavně však jako kladélko. Dělnice ho používají jen ke své obraně a obraně včelstva.

60. Včelí matka má žihadlo, které může použít proti jiné matce nebo včele. Včelaře bodne jen velmi zřídka, a to při neopatrném braní do ruky. Její žihadlo je větší než žihadlo dělnice, má však jen tři vratizoubky, takže při případném bodnutí žihadlo zase vytáhne.

61. Žihadlo dělnice má 10-12 vratizoubků, pomocí kterých se pevně zadrží v pokožce. Při odletu si včela vytrhne žihadlo spolu s jedovým váčkem, z kterého se i nadále pumpuje jed do rány.

62. Včela po bodnutí a následném vytržení žihadla hyne. Ale při bojích s vosami nebo s loupežícími včelami může žihadlo vytáhnout spět a nezahyne.

63. Zadeček včely je tvořen články. Dělnice a matka mají 6 viditelných článků, trubec 7.

64. Miska je buňka ve tvaru misky, v které včely začínají odchov matky. Základ matečníku.

65. Matečník je buňka pro odchov matky. Jeho délka je 20-25 mm.

66. Za jediný den donese včelstvo ve snůšce i více než 5 kg sladiny (nektaru z květů rostlin nebo medovice vyměšované na dřevinách stejnokřídlým hmyzem), takových dnů však bývá jen několik v roce.

67. Roční spotřeba medu nebo cukerných zásob ve včelstvu činí více než 100 kg, pylu spotřebuje včelstvo ročně asi 30 kg, vody až 150 l.

68. Včelstvo si v úlu netvoří žádné zásoby vody.Vodu si donáší z venkovního prostředí. Při nízkých teplotách využívá vody srážející se na stropě a stěnách úlu.

69. Včelstvo v případě potřeby dokáže shromažďovat nektar a pyl z vydatných zdrojů z okruhu o poloměru větším než 5 km.

70. Včela vnímá červenou barvu jako černou (červené světlo nevidí), vnímá však ultrafialové paprsky a polarizované světlo.

71. Prolet s vyprášením je první hromadný prolet včelstva po zimním klidu, jakmile teplota stoupne nad 10 °C. Včely si vyprazdňují výkalový vak.

72. Výkalový vak je v zadečku včely. Zde se shromažďují veškeré odpadní produkty, v bezletovém a zimním období po celou dobu. Výkalový vak je velmi roztažitelný, po zimě vyplňuje větší část zadečku. Včely nekálí v úle, ale při proletu.

73. POZOR – Při hromadném proletu včely nejraději kálejí na lesknoucí se automobily a na schnoucí bílé prádlo. Tyto skvrny se těžko odstraňují !!!

74. Plást je tvořen šestiúhelníkovými buňkami, v nich včely odchovávají dělničí a trubčí plod, ale také tam skladují zásoby – med a pyl. Dělničí buňky měří v průměru 5,37 mm a trubčí 6,91 mm, jsou 10-12 mm hluboké.

75. Na ploše 1 dm² je po obou stranách plástu 800 dělničích buněk a 600 buněk trubčích.

76. Stavba plástů v divočině - Rozestup plástů měřený od středu jednoho plástu ke středu druhého je  35 mm a mezi jednotlivými plásty je 10 mm široká ulička, umožňující pohyb včel po povrchu obou plástů zády k sobě. Plásty jsou připevněné ke stropu a po stranách jsou uličky 5 mm široké pro jednu včelu.

77. Jak včely zpracovávají nektar na med: Když se včela vrátí do úlu, odevzdá nasbíraný nektar ostatním včelám. Při předávání nektaru k němu mladušky přidají výměšek hltanových žláz. Tento proces se v úlu několikrát zopakuje. Díky tomuto řetězci se předáváním produkt zahušťuje, přičemž můžeme rozeznat dvě fáze. V aktivní fázi včely pomalu pumpují nektar ze sosáku, až se na konci vytvoří kapka, a tu zase nasají. Tento děj se rychle po sobě opakuje po dobu 15 až 20 minut. Díky teplotě v úlu se velká část vody odpaří. Když obsah vody v surovině poklesne na 40 až 50 %, včely ji po kapkách nechají stéci do buňky a nechají ji otevřenou. V této druhé fázi med zraje a odpařuje se další voda. Aby se odvedl velmi vlhký vzduch, včely vytvářejí celé ventilační řetězy. Teplý a vlhký vzduch se odvádí ven a je nahrazen většinou chladnějším vzduchem zvenku. Aby bylo provětrání skutečně rovnoměrné, je téměř zralý med přenášen do jiných buněk. Když je úplně zralý, jsou buňky konečně úplně zaplněny a uzavřeny voskovými víčky, nepropouštějícími vzduch. Tak vznikne dokonalá ,,konzerva“ na horší časy, včetně zimy.

78. Váha 1 dm² plástu s medem je 250 g. Náš nejrozšířenější plást 39 x 24 cm plně zavíčkovaný obsahuje 2 – 2,5 kg medu.

79. Med je pro včelu jediným zdrojem energie – energie pro létání, pro práci v úle, pro rozmnožování, pro život vůbec.

80. Med je potravina přírodního sacharidového charakteru, jež je vytvořena společenstvím včel z nektaru nebo medovice ze živých částí rostlin, kterou včely sbírají, přetvářejí, kombinují se svými specifickými látkami, uskladňují a nechávají zrát v plástech.

81. Med květový (světlý)- včela vytváří z nektaru získaný na květních i mimokvětních nektariích rostlin. Tyto medy jsou převážně světlé a obsahují mnoho pylu (bílkovin). Mají vysoký obsah glukózy (cukr hroznový).

82. Med medovicový (tmavý, lesní) -včela vytváří z medovice která vzniká jako vedlejší produkt některých mšic. Včely ji sbírají na listech a jehlicích stromů. Med je tmavý, aromatický, obsahuje málo pylu (bílkovin), ale hodně minerálních látek, obsahuje vyšší množství fruktózy (cukr ovocný). 

83. Med smíšený – med vznikající současným zpracováním nektaru i medovice ve včelstvech.

84. Med plástečkový - je med určený ke žvýkání, obsahuje nejčistší včelí vosk, med, pylová zrna a propolis. Do včelstev se vkládají přípravky ve tvaru šestiboké buňky v kterých včely vystaví plástečky a zanesou medem.

85. Med filtrovaný (ultrafiltrovaný)- je med z něhož jsou odstraněny veškeré mikroskopické příměsi  a je ponechán pouze tekutý ,,chemický“ podíl. Odstraněním pylových zrn mizí důkaz o původu medu. Smísením s medem nefiltrovaným získává znaky původu tohoto medu a je možné ho tak za něj podvodně vydávat.

86. Med pastovaný je med upravený řízenou krystalizací – od okamžiku, kdy med začne krystalizovat, je několik dní opakovaně mechanicky promícháván. Výsledkem je med krémové či pastové konzistence.

87. Pasterizovaný med – Pasterizace je krátké silné ohřátí, které má zničit nežádoucí mikroorganismy. U medu však není třeba žádné mikroorganismy ničit. Silné ohřátí medu se využívá pro ztekucení. U takto ošetřeného medu se výrazně oddálí začátek krystalizace, což obchodníci a někteří spotřebitelé vyžadují, ale kvalita medu tím trpí.

88. Panenský med – myslí se tím med, který je vytočený výhradně z panenských plástů, tedy plástů, ve kterých ještě nebyla odchována ani jedna generace plodu.

89. Cementový med – jedná se o jev neobyčejně rychlé krystalizace medovicového medu v některých lokalitách v některých letech. Tento med zkrystalizuje během několika dnů již v plástech v úlu. Med nelze z plástů získat běžnými metodami.

90. Po skončení snůšky se náhle objeví náchylnost včel k slídilství a loupeži. Lupičkou se může stát každá včela. Loupeží jsou ohrožena nejvíce včelstva slabá a osiřelá.

91. Nektar je vodný roztok, vylučovaný nektariemi z rostlinných pletiv. Výchozí produkt květového medu.

92. Medovice se vyskytuje na listech a jehličí stromů jako cukernatá tekutina. Medovici tvoří hmyz, který patří do řádu stejnokřídlých. Jsou to nejvíce mšice a červci.

93. Nektarový med, tráví včely téměř beze zbytku. Medovicový med obsahuje vyšší množství pro včelu nestravitelných látek. Ty se dostávají nezměněné do výkalů. V zimě v bezletovém období mohou způsobit přeplnění výkalového vaku a následné kálení v úlu a šíření nemocí, což může vést až k úhynu včelstva. Proto medovicový med není vhodný pro zimování včelstev. 

94. Med z plástů získává včelař vytáčením v medometu odstředivou silou. Před vložením plástu do medometu odstraní odvíčkovací vidličkou víčka, vloží do medometu dolní loučkou ve směru točení a při otáčení koše stříká med na stěny medometu. Z něho pak vytéká do nádob určených k tomuto účelu.

95. Med je nutné skladovat při teplotě do 20 °C v těsně uzavřeném obalu, aby nepřijímal vlhkost ze vzduchu a pachy. Nesmí být na světle a v obalu, který s medem nějak reaguje. Vyhovuje tedy sklo, keramika, potravinářské plasty, plechovky potažené potravinářským lakem, nerezové a hliníkové nádoby.

96. Tuhnutí neboli krystalizace medu je přirozeným projevem jeho zrání. Každý neporušený med musí po čase ztuhnout. Za jak dlouho se tak stane, záleží na poměru jednoduchých cukrů – glukózy a fruktózy. Květové medy s vysokým obsahem glukózy tuhnou velice rychle. Tmavé medovicové medy s vyšším obsahem fruktózy tuhnou až po několika měsících.

97. Ztekucování medu se provádí ohřátím na 50°C. Při vyšší teplotě dochází k poškození hodnotných látek v medu. Teplota kolem 40°C med také poškozuje, protože se prodlužuje doba ohřevu. Med se nesmí zahřívat příliš dlouho.

98. Nejdůležitější složkou v medu jsou cukry. Pro včelu jsou jediným zdrojem energie – energie pro létání, pro práci v úle, pro rozmnožování, pro život vůbec.

99. Převážnou část cukrů v medu tvoří cukry jednoduché – glukóza (cukr hroznový) a fruktóza (cukr ovocný), dále je součástí medu sacharóza (řepný cukr) a složité cukry dextriny.

100.    Glukóza (cukr hroznový) – jedná se o jednoduchý cukr. Jednoduché cukry se přímo vstřebávají do těla člověka, slouží jako okamžitý zdroj energie. Glukóza převládá v květových medech a způsobuje jeho brzkou krystalizaci.

101.    Fruktóza (cukr ovocný) – jedná se o jednoduchý cukr. Jednoduché cukry se přímo vstřebávají do těla člověka, slouží jako okamžitý zdroj energie. Fruktóza převládá v medech medovicových.

102.    Sacharóza (řepný cukr) – jedná se o cukr dvojný, který se musí rozštěpit v játrech a jeho využití je tedy pomalejší a pro lidské tělo více zatěžující. Má však význam pro plynulost dodávek cukrů do krve. Řepného cukru je ve většině medů kolem 1 %, norma připouští obsah do 5 %.

103.    Dextriny – jedná se o cukry složité. Pro krátkou dobu pobytu v lidském těle se nikdy nerozloží na využitelné cukry jednoduché. Mají ale značný hojivý vliv na lidskou kůži a sliznici.

104.    Med a kažení zubů – všechny cukry, tedy nejen ty z medu, slouží ústním bakteriím jako potrava. Přestože má med antimikrobiální účinky, může mít stejně jako každá jiná sladká potrava svůj podíl na vzniku zubních kazů. Žádné známé vědecké práce neprokázali ani vyšší ani nižší účinek medu na kazivost zubů oproti cukru.

105.    Někteří zubní a dětští lékaři tvrdí, že med poškozuje zubní sklovinu dětského chrupu. Jako příklad uvádějí mléčné zuby zbavené skloviny pod označením medové zoubky. Toto však nebylo nikdy vědecky prokázáno. Naopak má-li být v lidském těle využit řepný cukr (běžná součást všech sladkostí, bonbónů, cukrovinek), musí být k jeho přeměně z těla uvolněn vápník a fosfor. U dětí jsou tyto prvky nejrychleji uvolňovány právě ze zubní skloviny. Naproti tomu med si nese tyto prvky v dostatečném množství s sebou. Zároveň med působí v dutině ústní protibakteriálně – dovede ničit bakterie nebo zastavovat jejich růst – a tím přímo působí proti zubnímu kazu. Dokud lidstvo neznalo uměle vyráběný řepný cukr a sladilo pouze medem, neznalo zubní kaz.

106.    Včelí jed - produkt jedových žláz včely medonosné – včele slouží k obraně, člověk ho využívá k léčení revmatických chorob.

107.    Mateří kašička slouží ve včelstvu ke krmení nejmladších larev a matky. Je  to tekutá potrava, vylučovaná z hltanové žlázy mladých dělnic.

108.    Mateří látka je feromon informující o přítomnosti matky. Matka vylučuje tuto látku a ta je předávána v nesmírně malém množství na všechny jedince včelstva a způsobuje jeho soudržnost.

109.    Včelí vosk je produkt voskotvorných žláz umístěných na spodní straně zadečku dělnic.

110.    Bod tání včelího vosku je 62-63 °C.

111.    Propolis je pryskyřičnatý tmel, který včely sbírají na pupenech stromů a používají k utěsňování mezer a škvír. Má protiplísňové a protibakteriální účinky.

112.    Pylová zrna jsou samčí pohlavní buňky rostlin, které včely donášejí jako svou základní potravu v rouskách na zadním páru noh. Pyl je nezbytnou složkou potravy plodu a mladých včel.

113.    Pyl je jediný dodavatel bílkovin pro včelu. Mladušky potřebují pyl , aby mohly vylučovat potravu, kterou krmí mladé larvy. Starší larvy potřebují pyl k růstu. Včely potřebují pyl, aby mohly produkovat jed. A zimní včely potřebují pyl, aby vytvořily zásobu tuků a bílkovin a přežily zimu.

114.    Pylový rousek je hrudka slepených pylových zrn, kterou včela vytváří a upevňuje na holeni třetího páru nohou, a tak je odnáší do úlu.

115.    Včelí chléb – je včelami konzervovaný pyl získaný z plástů vypichováním.

116.    Včelí voda – jedná se o vodu, případně jiný nápoj, který se na určitou dobu uloží v blízkosti včelstva. Takto ovlivněná voda získává nové vlastnosti a účinky.

117.    Medovina je alkoholický nápoj vzniklý zkvašením medného roztoku.

118.    Mezistěna je destička ze včelího vosku, do které jsou vytlačena dna buněk. Přispívá k pravidelnému dostavění plástu.

119.    Včelí rámek je rámek z dřevěných latěk, zvaných loučky, uvnitř kterého včely staví dílo. Umožňuje rozebrání plástů a usnadňuje práci včelaře.

120.    Stavební rámek je prázdný rámek, ve kterém včely stavějí volně podle svého stavebního pudu.

121.    Souš je vystavěné dílo jehož buňky jsou prázdné.

122.    Plást je dílo jehož buňky jsou naplněny medem, pylem nebo je v buňkách plod.

123.    Voští jsou odřezky plástů nebo souší připravené k tavení.

124.    Panenské dílo je plást v němž nebyl nikdy plod.

125.    Divočina je dílo vystavěné mimo rámek.

126.    Strdí je divočina naplněná medem.

127.    Vosková víčka – jsou víčka ze včelího vosku, která uzavírají buňku se zásobami nebo plodem.

128.    Měl je vše, co z včel a plástů spadne na dno úlu, např. chloupky, mrtvé včely, kousky vosku, roztoči.

129.    Česno je otvor na přední straně úlu, sloužící k vletování a vyletování včel.

130.    Za startovací a přistávací plochu u česna slouží včelám prkénko. Nazývá se leták.

131.    Očko je otvor do nástavku, jenž má význam přídavného česna.

132.    Na stálém stanovišti volíme jižní, jihozápadní nebo jihovýchodní orientaci česen. Při východní orientaci v jarních měsících vycházející slunce vyláká včely na pastvu v době kdy teplota vzduchu je pro včelu příliš nízká a v důsledku toho dochází ke ztrátám létavek.

133.    Plodiště je část úlu určená především pro odchov plodu.

134.    Medník je část úlu určená pro ukládání medu.

135.    Nástavek je zaměnitelný úlový truhlík bez dna pro zavěšení rámků, v nástavkovém úlu jsou nástavky doplněny dnem, víkem a případně stříškou.

136.    Mateří mřížka je mřížka z kovu nebo plastu, přes kterou proniknou jen dělnice, ne trubci ani matka. Důležité příslušenství k oddělení plodiště od medníku.

137.    Studená stavba je zavěšení plástů v úlu kolmo na česno.

138.    Teplá stavba je zavěšení plástů v úlu souběžně s česnem.

139.    Přirozená stavba včel – v dutých stromech i ve špalcích byla a dodnes je skloněna k česnu o úhel 45 stupňů.

140.    Včelí mezera je prostor umožňující volný průchod včel (6 mm), který není v úlu zastavován voskem ani tmelem propolisem.

141.    Klát je úl z odříznutého, ručně vydlabaného kusu kmenu stromu.

142.    Košnice je starý typ většinou slaměného úlu, v němž včelstvo stavělo divočinu.

143.    Včelín je stavba v které jsou umístěny úly se včelstvy.

144.    Včelník je přenosný přístřešek se stěnami pro 2-4 úly.

145.    Včelnice jsou volně rozestavěné úly.

146.    Hemollymfa je včelí krev, má čirou barvu.

147.    Zimu přežívá celé početné včelí společenství, na rozdíl od čmeláků, vos a sršňů, jejichž kolonie se rozpadají a zimu přečkávají jen oplozené samičky.

148.    Včely žijí na Zemi 80 milionů let a v současnosti známe asi 20 000 druhů. Včela medonosná sdružená ve včelstvech stojí vývojově nejvýše.

149.    Jsou 4 druhy rodu včela - včela medonosná - včela zlatá - včela květná - včela indická.

150.    Včela květná - je nejmenší ze čtyř druhů rodu včela (7 – 8 mm). Žije v Ománu, Iránu a Indonésii. Staví plást ve větvích stromů velikosti asi 25 x 15 cm. Od včelstva lze získat kolem 2 kg medu za rok.

151.    Včela indická - (8 – 11 mm) se vyskytuje zejména v Indii, Číně a Japonsku. Chová se v malých úlech na 8 rámků míry 13 x 21 cm. Od včelstva lze získat za rok kolem 8 kg medu.

152.    Včela medonosná - (12 – 14 mm) je nejvíce rozšířena a včelaři ji chovají v různých typech úlů s rozličnou velikostí rámkové míry. Poskytuje nejvyšší výnosy medu a nejlépe se hodí k chovu.

153.    Včela zlatá - je největší (16 – 17 mm), žije v tropické a subtropické oblasti Asie a je rozšířena zejména v hornatých oblastech Indie. Staví jediný plást ve větvích stromu velkých rozměrů (asi 110 x 75 cm). Od včelstva lze získat až 15 kg medu.

154.    Afrikanizované včely (Zabijácké) vznikly v Brazílii zkřížením dovezeného  tropického afrického druhu včely medonosné středoafrické (Apis mellifera scutellata) s již dříve dovezenou mírnou včelou vlašskou (Apis mellifera ligustica). Tyto včely jsou nebezpečné především při vyrušení v hnízdě, kdy reagují zejména na lidský dech hromadnou a vytrvalou obranou, při níž pronásledují vetřelce i stovky metrů. Tyto útoky mohou končit i smrtí. Rozšíření – Jižní Amerika až jih USA.

155.    Samotářské včely : jsou to mnohé druhy včel, u nichž si každá samice staví svoje hnízdo, do něj nosí pyl a nektar a sama klade vajíčka. O potomstvo není nijak pečováno. Samice zakladatelka hnízdo po jeho vybudování sama uzavírá – tedy ještě před vylíhnutím potomstva.

156.    Čmeláci jsou nejbližší příbuzní včely medonosné. Jejich společenstva jsou však v našich podmínkách pouze jednoletá. Na jaře se v přírodě setkáváme s poměrně robustními oplozenými samičkami – budoucími matkami, které přezimovaly jednotlivě, zahrabány v lese, na louce či na mezi.

157.    Čmeláci jsou velmi užiteční opylovači nejrůznějších druhů rostlin. Výhodou je, že se dobře přizpůsobují omezenému prostoru skleníků a izolátorů, kde se často využívají k opylování.

158.    Čmeláci nedělají větší zásoby potravy uvnitř hnízda. Mají jen zásoby pro krmení plodu v chladném a nepříznivém počasí. I v početně velkých hnízdech je jen 6 až 8 džbánečků zásob.

159.    U čmeláků není věrnost květu, během pastvy navštěvuje různé rostliny. Nosí vždy několik druhů pylu.

160.    Čmeláci nejsou dobrými staviteli – buňky jsou málo pravidelného tvaru se stěnami z vosku smíšeného s pylem. Na rozdíl od včel se buňky po vylíhnutí čmeláků nepoužívají k výchově další generace, mohou však sloužit k ukládání zásob nektaru a pylu. Nové buňky vznikají poměrně chaoticky na částečně rozrušených buňkách starších.

161.    Ve velkých čmeláčích hnízdech je obvykle 100 až 200 dělnic. Zřídka jejich počet dosahuje do 500. V umělých hnízdech za optimálních podmínek – s dodáním potravy získané od včel a zajištěním tepla lze získat i společenstva mající až 1000 jedinců.

162.    Jestliže si čmeláků nevšímáme, nemusíme se bát pobodání. Vezmeme-li samičku nebo dělnici nešikovně do prstů, brání se a bodá. Bodnutí může opakovat několikrát za sebou, neboť žihadlo má jen nepatrné háčky. Proto čmelák po bodnutí neumírá. Narušíme-li čmelákům hnízdo, dělnice je brání bodáním. Po bodnutí místo neotéká tak rychle jako po bodnutí včelou, ale stává se bezcitné, umrtvené. Tento pocit brzy pomine.

163.    Dolet čmeláků není tak dlouhý jako u včel. Na vzdálenost 2 km létá čmelák jen tehdy, není-li pastva v bližším okolí hnízda. Většinou létá do vzdálenosti asi 100 – 300 m.

164.    Čmeláci létají na pastvu na rozdíl od včel i za chladných a deštivých dnů při teplotě +5°C.

165.    U nás žije 23 druhů čmeláků. Všechny druhy žijí sociálním způsobem v jednoleté kolonii.

166.    V České republice se chová asi 0,5 milionu včelstev přibližně 50 000 zájmovými včelaři, z nichž je více než 95% členy Českého svazu včelařů.

167.    Včela medonosná je v ČR hlavním opylovatelem většiny druhů hmyzosnubných krytosemenných rostlin.

168.    Sběrné včelaření - V předhistorické době, kdy lesy nikomu nepatřily, měla těžba medu z přírodních lesních brtí sběrný ráz. Lovec hledal a nacházel včely ve stromě, rozsekal kmen, vytrhal plásty a zpravidla včelstvo zničil.

169.    Lesní brtnické včelaření - Ve středověku člověk využíval divoce žijící včelstva v dutých stromech – brtích.

170.    Rolnické včelaření - V pozdním středověku se včelstva chovala při lidských obydlích ve vydlabaných odříznutých kmenech – špalcích, klátech nebo umělecky vyřezávaných figurínách. (na některých místech se tento způsob včelaření udržel až do počátku 20. stol.)

171.    Racionální včelařství - Od poloviny 20.století se stále více prosazuje chov včelstev v úlech z prken s dřevěnými rámky pro stavbu plástů – chov na rozběrném díle

172.    Med se původně ze včelích plástů získával rozmačkáním a přecezením.

173.    První přemožitel Mount Everestu sir Edmund Hillary z Nového Zélandu měl s sebou při expedici 2 kilogrami medu, kterým se posiloval.

174.    Ringval je součást staroslovanské zemědělské osady, sloužící pro chov včel. Chránil včelstva před medvědy. Tvoří ho středový ostrůvek obehnaný palisádovou ohradou spadající do vody obvodového příkopu. Příkop okolo ostrůvku má hloubku minimálně tři metry. Hloubka vody v příkopu znemožňuje i vzrostlému medvědu, aby při plavání ve vodě mohl ohradu rozbít. více

175.    Ve středověku člověk původně využíval divoce žijící včelstva v dutých stromech – brtích.

176.    Starověký Egypt – včelstva se chovala v hliněných válcovitých ležanech – 4.tisíciletí př.n.l..

177.    Egypťané jako první začali kočovat se včelstvy. Na vorech převážely včelstva po Nilu podle ročních dob a květu rostlin.

178.    K nejstarším nálezům dokumentující vztah člověka ke včelám patří objev kresby dvou postav při vybírání medu staré až 12 000 let z Pavoučí jeskyně v Bicorp u Valencie.

179.    Včela medonosná a její produkty byly využívány v období válek po více než dva tisíce let. Včely byly vypouštěny do prostor , kam předtím válečníci zatlačili své protivníky. Úly byly házeny a metány z hradeb na útočící vojska. Byly sestrojovány různé pasti, kdy rozdrážděná včelstva napadala vojáky.

180.    Med se používal k balzamování mrtvých těl význačných osobností, zejména vojevůdců, kteří padli daleko od domova, a bylo potřeba předejít rozkladu těla při přepravě domů. (řecký král Agesilao 444-360 př. n. l. , Alexandr Veliký 232 př. n. l.)

181.    Svatí patroni včelařů – Nejznámějším patronem včelařů je sv. Ambrož, dalšími jsou sv. Prokop,     sv. Medard, sv. František z Assisi, sv. Klára, sv. Bernard, sv. Jan křtitel, sv. Jan Zlatoústý, sv. Valentin, sv. Petr Nolasko a možná i jiní.

 sv. Ambrož